Burza CBOT – kde infarkt není nic výjimečného

Text je zde publikován jako ukázka jedné z kapitol knihy "Jak se stát intradenním finančníkem"

Burza CBOT se nachází v pátém patře mrakodrapu postaveného na rohu ulic Jackson Boulevard a La Salle. Z Union League Club je to zhruba 3 minuty chůze – záleží na tom, jestli se cestou stavíte na kávu ve Starbuck Café nebo koblihu v Dunkin Donuts. Ve stejné budově, jenom o pár pater výše, sídlí i naše brokerská společnost Striker. Na parket burzy jsme se samozřejmě dostali z holé protekce, a to díky Williamovi Galwasovi, bývalému obchodníkovi, který přímo na parketu burzy CBOT několik let obchodoval (jinak je dnes z bezpečnostních důvodů skutečně velmi obtížné se na parket dostat).

Burza CBOT má dvě veliké části, přičemž do každé z nich, jak jsme se dozvěděli, by se vešel obří Boeing Jumbo 747. Každá část tedy svou velikostí a rozlohou připomíná spíše hangár. Části jsou vzájemně propojené širokou chodbou.

V první části se obchodují převážně veškeré zrniny, ve druhé části většinou abstraktní komodity, jako vládní dluhopisy (T-Bonds) a indexy (Dow Jones).

Každá část je rozdělena na několik „kráterů“ – a to doslovně. Jedná se totiž o prohloubení o několika stupních v podobě určitých „schodů“, na kterých stojí uvnitř takového kráteru obchodníci. Každý kráter patří jednomu konkrétnímu trhu. Uvnitř pak stojí obchodníci, kteří daný trh obchodují. Myšlenka „kráterů“ je patentovaná, a tak každý burza, která podobný systém využívá (zatím to byla každá burza, kterou jsme navštívili), musí platit licenci autorovi tohoto nápadu.

U každého „kráteru“ je rušno trochu jinak. V první části bylo v době naší návštěvy naprosto nejrušněji u kukuřice, kde se nalézalo několik desítek obchodníků, v druhé části pak u trhu T-Bonds. Nejméně rušno bylo u trhu Oats (Oves), kde seděli pouze dva obchodníci – což vysvětluje, proč jde o tak málo obchodovaný a pro nezasvěcené i nebezpečný trh. Tito obchodníci se občas mezi sebou dohadují, jakou cenu dají zoufalci, který právě poslal do tohoto trhu příkaz typu MARKET. Doporučuji se tedy trhu Oats obloukem vyhýbat.

U každého „kráteru“ dále stojí malá „věž“, na kterém sedí člověk, kterému se říká „rádio“ a kterému se hlásí veškeré uskutečněné obchody, aby bylo možné neustále zrealizované obchody sledovat a dle nich i upravovat aktuální cenu (tj. cenu LAST). Tento člověk je zaměstnancem burzy, která má vlastní regulační systém pro kontrolu uskutečněných obchodů, aby skutečně vše běželo na 100 % podle pravidel. Na regulérnost jsou zde kladeny veliké nároky a tomu odpovídá i bezpočet kontrolních mechanismů.

Mezi jednotlivými krátery postávají další obchodníci, kteří zde obchodují vše možné i nemožné, a zrovna tak se i mimo tento „hlavní pit“ nachází obrovské množství stolků, které si pronajímají převážně velké firmy a fondy, aby měly možnost co největší kontroly nad svými exekucemi.

Místo na burze se pronajímá – nemůže zde tedy obchodovat každý. Pronájem funguje stejně, jako v oboru jakýchkoliv jiných realit – čím lepší strategické místo (např. čím blíže určité tabuli zobrazující aktuální informace), tím více zaplatíte. Pronájem zde může stát od několika desítek tisíc dolarů ročně (zapadlé místo v rohu, kde vás ani pořádně nikdo neslyší, když zadáváte příkazy) až po milion dolarů ročně za strategicky nejlepší místa. Spolu s „placem“ si dále pronajímáte i členství na burze, které vám zajišťuje komise, o kterých se ostatním jenom sní – běžně jen několik málo centů za obchod.

Samotní obchodníci na burze jsou většinou „chlapi jako hora“ a nebo ženy s velmi pronikavým hlasem. V této obří bitevní aréně kupodivu nehraje největší roli intelekt, ale schopnost být vidět a mít dostatečně silný hlas, abyste své příkazy dokázali „protlačit“ dříve a agresivněji než ostatní (protože když zaváháte, cena už může být příliš daleko). Podíl žen je překvapivě velmi vysoký, řekl bych minimálně 30 %. Jejich pronikavý hlas je skutečně výhodou, i když si umím představit, že to v tomto tvrdém světě nemají vůbec snadné. Někteří zde obchodují pro konkrétní firmy, nebo pro ně realizují exekuci příkazů, někteří naopak obchodují pouze a jen na svůj účet.

Na burze se dorozumívá nejenom hlasem, ale také posuny rukou. Každý kontraktní měsíc má svůj „kód“ polohy rukou. Pokud nakupujete, přitahujete obě dlaně ve výši ramen k sobě, pokud prodáváte, pak vzdalujete dlaně od sebe. Pokud chcete například nakoupit prosincový kontrakt kukuřice, nejprve zkřížíte ruce do tvaru X (znak pro prosinec – pocházející z Xmas - vánoce), po té oběma dlaněmi ve výši ramen přitáhnete k tělu. Samozřejmě existuje i kódová řeč pro množství kontraktů. Celý proces je třeba mít v těle dokonale zažitý a naprosto běžně se stává, že nováček na pitu první 3 měsíce neustále nakupuje nebo prodává něco jiného nebo v jiné kvantitě než chtěl (což jej samozřejmě stojí mnoho peněz).

Samotný proces párování obchodů je natolik hektický, že doposud nemohu pochopit, jak může fungovat. Probíhá velmi rychle a na první pohled zmateně, je v něm však přesný řád. Krom vzájemného dohadování ceny a uskutečňování obchodů mezi nabízejícím a poptávajícím je nutné uskutečnit i další kroky. Krom již zmíněného hlášení „rádiu“ je třeba zapisovat každý obchod na malý papírek pro konečné vyúčtování po uzavření trhu (takzvaný settlement). Zde naprosto nechápu, jak vše může fungovat, neboť jsem na vlastní oči viděl, jak tu a tam někomu lísteček vypadne z kapsy a zkrátka a dobře ho ztratí (během dne se obchodníkovi takových lístečků nahromadí v kapse i několik stovek). Ale zdá, že nakonec to „nějak“ funguje.

Pokud nějaký „malý“ obchodník jako vy nebo my chce nakoupit kontrakt kukuřice, vypadá proces zhruba následovně:

Vy zadáte příkaz svému brokerovi.
Ten pošle příkaz na parket „svému“ člověkovi. Je to většinou člověk sedící u některého stolu zcela na kraji. Na sobě má vestu se jménem příslušné brokerské firmy (je zde mnoho lidí ve vestách MF GLOBAL, PFG, ALARON, atd.) a kolem sebe řadu svých kolegů. Na obrazovce pak neustále vidí veškeré požadované objednávky (tj. jak k nákupu tak k prodeji). Příkaz k realizaci nákupu kukuřice se snaží nejprve vyplnit v rámci těchto dalších objednávek (i tak jsou tyto obchody hlášeny burze), a pokud se mu určité množství nedostává, jde zbytek poptat přímo na parket.
Pro takové účely zde má většinou svého „poslíčka“ (runnera), kterému dá na dálku pokyn, ten rychle doběhne do příslušného „kráteru“, předá příkaz obchodníkovi majícímu na starost takovéto objednávky realizovat a ten už pro něj zařídí nákup nebo prodej zbývajících kontraktů. Jakmile tak učiní, vše okamžitě hlásí zpět, aby realizaci objednávky potvrdil.
Poté je předáno potvrzení o realizaci příkazu zpět k vašemu brokerovi a případně do vašeho počítače.

Jak už jsem zmínil, přímo na parketu obchoduje řada obchodníků i sama na sebe. Když jsme se ptali na jejich úspěšnost, odpověď byla velmi neurčitá. Někteří jsou schopni prodělat 10 milionů dolarů během 3 týdnů, jiní jsou schopni profitabilně obchodovat 10 let a vydělávat neuvěřitelné jmění. Nikdy není možné říci, kdo si povede lépe a kdo hůře. Rozhodně není obchodování na parketu pro slabé povahy – a to jak psychicky, tak fyzicky.

Zajímalo nás i, jestli má obchodování přímo na pitu nějakou výhodu. Pravděpodobně jediná z nich je, že přesně vidíte, co se děje. Pokusím se demonstrovat, co tím mám na mysli:

Řekněme, že obchodujete systém WoodiesCCI a dostanete long ZLR, tedy signál k nákupu. Jste přesvědčeni o tom, že se momentum přenáší na vaši stranu, že trh poroste, a tak nakoupíte.
Pokud jste však obchodník na pitu, velmi dobře v daný moment vidíte, jestli se skutečně aktuálně zvedá vlna nákupních příkazů – tj. postupně nakupují všichni, nebo jestli je aktuální náhlý růst ceny jen určitou „hrátkou“ nějakého jedince-skalpera, který tak „klade past“, aby se obohatil na druhých. Takovou „nepřátelskou“ akci máte šanci tu a tam přímo na parketu odhalit, doma u počítače jsou vaše šance podstatně menší.

Další výhodou může být, že obchodníci přímo na pitu vědí, když nakupuje nějaký obří nebo vyhlášený obchodník a mohou tak tedy reagovat a nakupovat také, protože se domnívají, že onen obchodník ví něco víc, co oni nevědí. Takové reagování je ale stále velmi krátkozraké, neboť o záměrech daného „velikého“ obchodníka se neví nic – může jít klidně také o snahu rychlého skalpu, kdy onen veliký obchodník krátce vyžene cenu nahoru a ihned své nakumulovné pozice zase prodává zpět, avšak se ziskem. Osobně to tedy příliš jako výhodu nevidím.

Největší výhodou je ale určitě určitý „pocit“ z celého trhu, který zde přímo na parketu máte daleko intenzivnější a přesnější, než doma u počítače. Daleko lépe cítíte, jaké jsou skutečné nálady trhu a co se zdá být skutečný a co jen předstíraný zájem. Na druhou stranu, celé prostředí je zde natolik vysoce emotivní díky vysokému adrenalinu (cítíte ho od první vteřiny, co na parket vstoupíte), že je zde ještě snadnější podlehnout emocím na úkor obchodního systému než při obchodování doma u počítače.

A propos, to mně připomíná ještě jednu zajímavou věc. Na stránkách burzy si můžete zaplatit přenos zvuku z jednotlivých „kráterů“ přímo do vašeho počítače. Slyšel jsem o obchodníkovi, který se snaží na základě takovýchto signálů vytvářet alerty (signály ke vstupu), které pak dále přeprodává - konkrétně v trhu Dow Jones. K takovému přístupu bychom byli s Tomášem velmi skeptičtí, neboť jak jsme měli možnost poznat, hlas může být velmi matoucí. Hned vedle kráteru s Dow Jones totiž sousedí daleko živější kráter s dluhopisy. A tak se velmi často děje, že zatím co si myslíte, že slyšíte zvýšenou aktivitu z trhu Dow Jones, ve skutečnosti je zvýšená aktivita o pár metrů vedle – u trhu s dluhopisy. Zvuk bez obrazu může být velmi zavádějící a nepřikládal bych mu žádný význam, pokud bych nemohl být účasten přímo na parketu burzy.

Nejzajímavějším poznatkem bylo pro nás ale zřejmě uzavírání – tj. obchodování posledních 5 minut před uzavřením burzy. Říká se, že amatéři obchodují podle otevírací ceny OPEN, profesionálové podle uzavírací ceny CLOSE. Pokud se podíváte na řadu indikátorů určených pro technickou analýzu, zjistíte, že většina z nich se počítá právě z uzavírací hodnoty CLOSE. Opravdu je tedy na uzavíracích cenách něco tak magického, opravdu mají tak výraznou vypovídací hodnotu? Zdá se, že ano.

Na parketu jsme strávili delší dobu, a to samozřejmě včetně uzavření trhu. A právě tohle byl největší zážitek ze věch. Zhruba 5 minut před uzavřením trhu se totiž ozve zvukový signál, který spustí doslova paniku. To, co se dělo až doposud, nebylo prakticky nic s porovnáním posledních 5 minut. Obchodníci křičí, strkají se, vráží do sebe hlava nehlava a snaží se urvat, co se ještě dá. Navíc přichází řada posledních příkazů – od těch, kteří trpělivě čekali až na samotný konec obchodního dne (a zřejmě k tomu měli i své důvody). Nikdo nechce zanechat nezrealizovaný příkaz, takže je obchodní aréna náhle místem skutečného boje, kde není slitování. Jak jsem se dozvěděl, občas se i stane, že v této vřavě několika posledních minut dostane někdo infarkt. Což není divu. Divné ale je, že když taková situace nastane, onen nešťastník se může dočkat pomoci až po definitivním zazvonění zvonu, který ukončuje obchodní den… Tvrdé místo pro silné povahy.

Když ale obchodní seance skončí, zjistíte, že trading je skutečně „jen“ povolání, jako cokoliv jiného. Obchodníci začnou sjíždět výtahem dolů do vstupní haly s ostatními „běžnými“ pracovníky, kteří v celém mrakodrapu pracují ve stovkách drobných kanceláří a pak už mizí ven z budovy a hurá s kamarády na pivo, nezávisle na tom, jaký právě byl den… Většinou pak jdete na pivo s člověkem, na kterého jste během dne řvali jak o život a skoro to vypadalo, že ho každou chvilku budete chtít zardousit.

Text je zde publikován jako ukázka jedné z kapitol knihy "Jak se stát intradenním finančníkem"

Jak vypadá burza?

TOPlist